Myšlenky kolem mě

Pár chvilek před spaním. Myšlenky jsou hvězdy v korunách stromů.

Magicky propletené, čas pod svou záštitou drží je “naživu”.
Rychleji než rychlostí světla míjejí a na všech záleží.

Potkávám je, šedivé stíny všech neživých.
Skryté v pavučinách na schodech ze sklepa, pod polštářem, v kufru auta, na břehu u řeky a v lese kam lidi nechodí.

Svět je posetý místy, kde čekají na správný okamžik, chytí se hmoty a projeví.

Využívají sentiment a říkaj si vzpomínky. Vzpomínky, potomci mumií, které nemohou nebloudit v útrobách pyramid.
Do ohně myšlenek nepadá jehličí, i bez něj jiskry vzlétají a ve tmě se zatočí.

Současný okamžik, postrach všech myšlenek, tma do níž odcházím. Netřeba dlouho, ani dobře, ni hluboko. Netřeba vůbec nic.
Zlomek vteřiny, okamžik souznění, chviličku za chvílí.
Vidím je. Strachy, lži, touhy a odpory s licencí zabíjet okamžik, prodloužit trápení.

Nejsou dobré, ani zlé, zuby-nehty uvnitř mně.
Už se jim nemusím vyhýbat, čekat, zda ve mě přežijí.
Nejsou mou součástí, přijmu je, už nikdy mě nezraní!

Ležím tam před spaním, hvězdy jsou všude, stromy mě udrží, země není a vše prostupuje vším.
Jsem v tobě, ve světle, vidím tě, teď to vím!

~Maitreya~