Zdál se mi sen, že jsem žil dobrý život.

Postupně ve mě všechno směřovalo k tomuto krátkému článku, za kterým se skrývá plno práce a ztraceného času.

Dělal jsem plno věcí, které jsem musel dělat, abych s nimi mohl přestat, nebo abych dospěl k názoru, že už nejsou pro mě.
Málokdy jsem řekl NE a když jsem se přemohl, tak mě to vždy trochu mrzelo.
Párkrát jsem někomu ublížil, nejraději jsem však ubližoval sobě.
Přemýšlel jsem, co si o mě lidi myslí a pomyslí. Zapomínal jsem, kdo vlastně jsem.
Procházel jsem ulicí a přemýšlel, co budu dělat, až dojdu na konec.
Jedl jsem zdravě, syrově, vegansky, udržitelně a měl soucit s kuřaty. Nějaká zvířata jsem i “zachránil”, ale nevěděl jsem, jak lidem dopřát chleba se sádlem, a ten jedenáct let dlouhý detox mě vyblednul, vyschnul a zeslábnul.
Používal jsem prášky bez fosfátů a všechno bio… a výsledek? Na kůži mám vyrážku.

Cítím svou potřebu dopřávat si možnost se měnit, zkoušet co mi vyhovuje, snažit se pochopit a žít v souladu s poznáním, které z toho vychází. Vždy jde začít od nuly a já mám nulu ve jméně. Mám vrozenou schopnost a potřebu, znovu a znovu začínat nanovo, dokud nenajdu správnou cestu a na jejím konci pravdu. Cesta kterou hledám, jak už vím, není navěky, ale jen pro ten okamžik, etapu života a musí být neustále prověřována. Nelze vypnout intuici, zapnout navigaci a slepě následovat. Hledat pravdu je jako hledat cestu hlubokým lesem, uprostřed kterého je měsíční září prosvícená louka plná vůní a života. Chtěl jsem skrz ten les projít a už být doma, ale ta louka je o moc lepší. Až se ráno probudím, zjistím, jak moc mě ta cesta změnila. Neznamená to, že na té louce zůstanu a vše ostatní opustím. Znamená to, že je nový den a můžu jít dál. Moje cesta nekončí. Poznám ještě mnoho krásných míst, než dojdu k pravdě, která je překrásná.

Mám sílu věci zkoušet a začínat od nuly. Tentokrát to chci zkusit o hodně čistěji.
V novém světle teď vidím lidi, kteří mě budou do něčeho tlačit, kritizovat, soudit, shazovat, provokovat, využívat, manipulovat, pomáhat a radit mi. Přestanu si ubližovat a začnu se mít opravdu rád, takový jaký jsem, se všemi hloupostmi. Zkusím přestat přemýšlet, je-li to či ono vhodné, snažit se žít zdravě a zachraňovat planetu.

Bez pocitu viny a s úsměvem v srdci nechám ostatní, aby se navzájem litovali, báli, chránili zvířata, oplakávali přírodu, posílali peníze na charity, četli příbalové letáky, studovali etikety na potravinách a zkoušeli žít na práně.

Vidím, jak ze mě padají nálepky, které jsem pochopil a přesáhnul. Vědomě odkládám nálepky vegetarián, vegan, eko-bio fanatik, ochránce (všeho druhu), odpůrce, spiklenec, ideální příbuzný a v neposlední řadě jogín, kterou jsem nikdy nenosil. Chtěl bych si být jistý, že to je vše, ale samozřejmě k tomu časem ještě nějaké nálepky přidám. Běhat po světě, polepený od hlavy k patě, neschopen vidět opravdovou krásu života – děkuji za nabídku – nemám zájem.

Jsem člověk, který je svobodný dělat cokoliv cítí, chce a potřebuje. Ohlížím se při tom jen na to, jestli mi to dává smysl, dovoluje zůstávat autentickým a jestli při tom jsem celým srdcem šťastný.

Jestli jsem tě právě zmátl, zaskočil, rozzlobil, zneklidnil, pohoršil, nebo jen donutil k zamyšlení, nic si z toho nedělej. Tohle vše se tě nemusí týkat. Věř mi, život je krásný a to ještě nevíš, který život teď myslím …